Životní paradox

Dnes máme větší domy, ale menší rodiny.
Více vymožeností, ale méně času.
Máme více titulů, ale méně zravého rozumu.
Více vědomostí, ale méně soudnosti.
Máme více odborníků, ale také více problémů.
Utrácíme příliš beztarostně.
Smějeme se málo.
Jezdíme rychle.
Zlobíme se brzy.
Udobřujeme pozdě.
Čteme málo.
Televizi sledujeme hodně.
A modlíme se velmi zřídka.
Znásobili jsme naše majetky, ale zredukovali naše hodnoty.
Mluvíme mnoho, milujeme málo a podvádíme příliš často.
Učíme se jak vydělávat na živobytí, ale né jak žít.
Přidali jsme roky životu, ale ne život rokům.
Mame vyšší budovy, ale nižší charaktery.
Širší dálnice, ale užší obzory.
Myslíme víc, ale máme míň.
Cestujeme na měsíc a zpět, ale máme problém přejít přes ulici
navštívit sousedy.
Dobýváme venkovní vesmír, ale vnitřní ne.
Rozbili jsme atom, ale ne naše předsudky.
Píšeme víc, učíme se míň.
Plánujeme víc, dokončujeme míň.
Naučili jsme se pospíchat, ale ne čekat.
Máme vyšší platy, ale nižší morálku.
Vytvořili jsme víc počítačů pro více informací, ale méně komunikujeme.
Máme vyšší kvantitu, ale nižší kvalitu.
Tohle je čas rychlého stravování a pomalého trávení.
Máme více druhů jídla, ale méně výživy.
Dva platy, ale více rozvodů.
Krásnější domy, ale neúplné rodiny.
Proto navrhuji, nenechávej nic na zvláštní příležitost.
Protože každý den který žiješ je zvláštní příležitost.
Život je řetěz radostných momentů, není jen o přežití.
Každý den, každá hodina, každá minuta je výjímečná a ty nevíš,
jestli není třeba tvoje poslední.


Living paradox

Today we have a bigger houses but smaller families.
More innovations, but less time.
We have more degrees but less sense.
More knowledge, but less common sense..
We have more experts, but also more problems.
Spend too carefree.
We little laugh.
We drive fast.
We angry is coming soon.
We reconcile late.
We read a few.
TV monitor a lot.
And we pray very rarely.
We redouble our possessions, but reduced our values.
We speak a lot, loving few and we deceive too often.
We learning how to earn a livelihood, but not how to live.
We've added years to life but not life-years.
We have higher buildings, but less characters.
A wider highway, but the narrower outlook.
We think more, but we have less.
We traveling to the moon and back, but we have a problem over the street to visit neighbors.
We conquer outdoor space, but not inside.
We broke atom but not our prejudices.
We write more, we learn the less.
We plan more, finishing less.
We have learned to rush, but not to wait.
We have higher salaries, but lower morale.
We created more computers for more information, but we less communicate.
We have a higher quantity but lower quality.
This is a time of fast food and slow digestion.
We have more types of food but less nutrition.
Two salaries, but more divorces.
Beautiful houses, but incomplete families.
Therefore, I suggest, do not leave anything on a special occasion. Because every day that you live is a special occasion.
Life is a chain radostných joyful moments, is not only about survival.
Every day, every hour, every minute is exceptional and you know
if isn't even your last.